Brudy

Jsi . človíček.

Plemeno:

Datum narození:

23.8.2014

Místo narození:

chovatelská stanice ze Zlatého Antoníčku

Matka:

nevím

Otec:

nevím

Proč je u nás:

Brudy měla být vodící pes pro nevidomé, bohužel kvůli srdeční vadě byla v půl roce z výcviku vyřazena

Návrat do střediska:

únor 2015

Něco o Brudy:

Brudy je první štěně, které se k nám dostalo ze SVVP a nepochází z jejich chovu. Bohužel, nebyla to dobrá volba.
V pátek z chvovatelské stanice vyzvedli 2 štěňata, Brudy a jejího brášku Badyho. V sobotu jsme si Brudy přivezli domů. Badyho už v neděli přijali v Praze na klinice v kritickém stavu s krvavým průjmem a zvracením. Brudy se zdála v pořádku. Přitížilo se jí až v úterý, kdy vyzvracela snídani. Pak zvracela a měla průjem, ale pořád byla čiperná, něco málo sežrala a vypila. Bohužel ve středu večer přestala uplně žrát a ve čtvrtek ráno i pít. Hned jsme pádili k veterináři. Dostala kapačku, antibiotika a něco proti zvracení. Protože se nezlepšila, večer jsme to zopakovali. Protože se stále nelepšila, v pátek ráno jsme ji odvezli na kliniku do Prahy, kde potvrdili, že se jedná o parvovirózu. Což je příšerný průser. Za prvé byl život štěňátek ohrožen, protože je to onemocnění smrtelné. Středisko bude stát léčba spoustu prostředků a s nejistým výsledkem. Navíc naše domácnost je teď infikovaná. Parvoviróza je prý velmi odolná a přežívá i několik měsíců. Takže ikdyž se k nám pravděpodobně Brudy nevrátí (pokud přežije, nejspíš už nebude vhodná k výcviku), nemůžeme si vzít další štěně, protože by bylo u nás ohroženo. V dubnu by měla mít Jenny další štěňátka, ale pokud hrozí, že by se mohla u nás nakazit, žádná štěňátka nebudou. A přitom Brudy je s PP, z chovatelské stanice, kterou doporučil poradce chovu. Proti parvoviróze se normálně očkuje.

Tak naštěstí Brudy vše zdárně zvládla.. Měla ale na mále, dokonce jí dávali transfůze krevní plazmy. Bohužel v půl roce jí zjistili srdeční vadu, tak byla z výcviku vyřazena.
Já osobně si myslím, že by stejně výcvik nezvládla, protože tak hloupé zvíře jsme doma ještě neměli. Přes všechny naše snahy ještě téměř v půl roce dělala doma loužičky (co hodinu musela jít ven, jinak se klidně vyčurala doma-zdravotní problém to nebyl, vyšetřovali ji), chůze u nohy jí neříkala naprosto nic a podobně. A to jsem jí věnovala daleko více času, než kterémukoliv jinému psu, který byl u nás.

Třeba takhle se několikrát po sobě zasekla v Matýskově ohrádce.. Poprvé se zasekla a jsem si jistá, že ji vyprošťování muselo bolet, přesto se tam za několik hodin zasekla znovu.. A pak ještě několikrát.. Nikdy neprošla..