Křečci

Naši křečci:

Prní křeček, kterého jsem donesla domů byla malá džungarská slečna jménem Míša. Byla skvělá. Měla jsem ji doma tajně schovanou ve skříňce. Když jsem akvárko vytáhla ze skříňky začala běhat, jinak byla potichu a skoro celý její život (cca 3 roky) se o ní nikdo nedozvěděl. Našli ji až úplnou náhodou.. Od té chvíle se u nás chov křečků zlegalizoval.. :o)

To ještě Míša žila, když u nás jednoho dne zazvonil nějaký malý kluk s velkým zlatým křečkem, syrskou křeččicí a jejich miminem. Prý už je doma mít nemůže a když nenajde nikoho, kdo by si je vzal, tak je bude muset pustit na pole. Moje maminka se smilovala a milé křečky jsme si vzali. Mimisko jsme někomu darovali a chovný páreček si nechali. Samce jsme pojmenova George a samici Žofka. Čas od času jsme měli několik mladých, které jsem vždycky odnesla do zverimexu. Pak samička umřela (v té době už u nás byla 2 roky). Pořídila jsem Georgovi novou manželku. Jenže tahle nebyla tak hodná jako Žofka a milého George, který byl mimochodem velký gentleman, dost šikanovala, takže museli bydlet odděleně. Z neznámého důvodu samička nežila dlouho a tak George zůstal zase sám. Už jsem mu ale další manželku pořizovat nechtěla. A pak mě opustil i on. Žil u nás 4 roky.



Něco malého mi doma chybělo a tak jsem od kamarádek dostala 2 džungarské samičky. Nakonec se ukázalo, že samička byla jen jedna.. :o)
Když jsem objevila malé křečíky, tak už byla Albínka znovu březí.. Z prvního vrhu přežily jen 2 holky a z toho druhého zase jen 2 kluci.
Tak jsem měla 3 holky a 3 kluky. Další křečky už jsem si nepořizovala. Dneska už nemám žádného.